Automatofony - hrací strojky se naplno začaly objevovat v pracovnách intelektuálů, obývacích pokojích, salonech měšťanských rodin, kavárnách a hostincech na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V době svého vzniku měly za úkol přehrávat hudební motivy na veřejnosti i v soukromí. Původní kolovrátky, flašinety, orchestriony a pianoly byly postupně nahrazovány fonografy a gramofony. Tyto přístroje jsou výjimečné svým dokonalým řemeslným zpracováním.

Pro účely Severočeského muzea v Liberci jsme zpracovali ověřovací studii stálé expozice a její možnosti se zřetelem na kontext vystavovaných exponátů a inovativní metody ve výstavnictví. V studii jsme připravili 5 různých variant - koncepčně rozdílných přístupů a přiklonili se k finálnímu návrhu expozice.

V rámci vstupního prostoru jsou vystaveny modely principu jednotlivých nástrojů a několik drobných předmětů umístěných ve vitříně. Vstupní informační panely se jeví jako pozadí, z jejichž “rámů” mechanizmy vystupují. Vitrína slouží jako oddělující příčka mezi vstupní a výstavní části. Prostor je opticky spojený s výstavní částí, přesto má jiných charakter. Zaměření prostoru je ryze naučné.

Uprostřed výstavního prostoru je umístěn hlavní vystavovaný předmět - rozložená pianola. Samotné exponáty slouží jako hrací sochy - jejich rozmístění v prostoru připomíná lapidárium. V určitém časovém rozvrhu v sálu probíhá světelná a poslechová přehlídka. Části expozice již nezasahují do oken jako dřív. Prostor je jasně čitelný a čistý, má ryze výstavní a poslechový charakter. Poslechová a promítací část se dějí v rámci speciálního programi, kdy se prostor setmí a pozornost diváka se zaměří pouze na jeden - osvětlený exponát.